První výprava v novém školním roce. Účastníci: Áda, Vrána, Barbucha, Já, Míša, Izerka, Zůza, Mamut, Peťa, Patrik, Jakub, Katka, ……., ……. Přijel se na nás nebo spíš na Báru podívat Bořek. Na této výpravě jsme měli i naše auto škoda 100. 🙂 Mimochodem výborný stroj.
Kromě drobných her uvnitř srubu jsme si zahráli i pár skvělých her venku. Počasí nám v tomto smyslu docela přálo. Hry jako kelímky a kradení vlajek měly obviklý průběh. Ale hra, kterou jsme si zahráli v sobotní podvečer, se opravdu vydařila. Má velmi jednoduchá pravidla. Děti a instruktoři se odeberou do předem vyznačeného prostoru a musí se v něm někde ukrýt. Vedoucí se je pak snaží najít a odvést (přitáhnout, dotlačit, přinést, …) zpět ke srubu. (4 vedoucí proti 10) Při této hře se vedení opravdu bavilo, ačkoli se nám nepodařilo přemístit všechny protivníky ke srubu. (prohráli jsme) :-(( Hra trvala něco přes půl hodiny a nenašel se nikdo, kdo by alespoň chvíli nebojoval ze všech sil. Vedoucí si vedli opravdu skvěle. Jedinou Zůzu se nám nepodařilo v časovém limitu doslova přitáhnout ke srubu, i přesto že jsme věděli, kde se v lese nachází. Zůza je prostě bojovnice.
Po večeři se dětičky uložily do spacáčků a instruktoři se jali připravovat noční hru. Ač je název Upíři celkem obviklý, hra samotná byla vcelku neobviklá – hlavně zpočátku, kdy rozespalé děti nebyly schopné (strachy) udělat víc než deset kroků od chaty. Ale pak už upířímu honu nic nebránilo. Princip hry byl celkem jednoduchý – od upířího kousnutí nezachránilo nic jiného – než stroužek česneku. Dobrou chuť a taky dobrou noc.
Neděle byla opět plná uklízení, balení a cestování. Ještě se nám podařilo lehce přečesnekovat Mamutovi oběd. Vrátili jsme mu tak jeho tabasko, které se čas od času objeví někomu v jídle.
