Zase se to nějak povedlo. Je tomu rok co jsme zde zahajovali COVID-19 opatření (děti přestali chodit do školy, začali home office, …). No a stále se nic nezměnilo. Krom toho že máme štěstí a Lipanovice jsou ve stejném okrese jako je naše bydliště jinak by jsme sem nemohli. V pátek jsme dorazili ještě za světla což byl opravdu úspěch. K večeru se na nás přijel podívat Sojčí (byl tu vlastně i před rokem taky na skok). Od jeho poslední návštěvy jsou po chatě na různých místech poschovávaná víčka od piva a myslím, že nějaká místa opět přibila. .-)) K večeři byl pro děti výborný vuřtguláš a na nás zbyly 3 kolena. Při konzumaci kolen se stala zvláštní věc. Martina a Já jsme usnuli. Ještě že byl s námi na chatě Sojka a pohodově se o všechny děti postaral. Tedy kolem třetí ještě některé nespaly ale nevypadaly že by jim to vadilo. Tímto ještě jednou „Sojčí děkujeme“. Ráno jsme se probudili a klasicky, Sojka byl pryč. No a nás čekalo dubové listí a příprava dřeva, které jsme se tak nějak věnovali celé dva dny. S přestávkami na: kafe, pivo, rum, chytání ryb, ježdění s autíčky, lítání s letadlem, hraní fotbalu, hraní bedbintonu, procházkám, …..
